Kniha, která zklamala tak, že bych ji klidně Do vody hodila

Jedna řeka, která pamatuje víc než jen pár bouřek nebo letních radovánek. Do svých vln totiž pohltila těla žen, které se rozhodly skočit z útesu a svůj život ukončit právě v jejím objetí. Je to oblíbené místo studentů a párů, všichni o řece a její historii moc dobře ví. Je tu dívka, která všechny osudy žen zapsala a snaží se najít všechna pojítka, která by mezi nimi mohla být. Příběhy je posedlá, obrázky si vyzdobila stěnu nad postelí a téma řeky vnáší do každé běžné komunikace. Až do chvíle, než ji řeka polapí také a dostane ji na seznam žen, o kterých tak ráda psala.

Rozhodla se sama nebo se někdo rozhodl za ni?

Autorku snad nemusím dlouze představovat, Paula Hawkins se nám totiž už sama představila titulem Dívka ve vlaku, která u nás sklidila nebývalý úspěch.  Není divu, že její další kniha Do vody byla u většiny knihomolů tak moc očekávaná. Za zmínku stojí opravdu povedená obálka, která zaujme už z dálky. On možná na začátku zaujme i příběh sám o sobě, nicméně po chvíli prvotní nadšení opadá a příběh nepřináší nic nového.

Nejspíš bych měla začít množstvím postav, které se v knize nachází. Moc ráda bych vám tu představila hlavní postavy nebo vám nastínila linii příběhu, ale bohužel nemohu, jelikož i pár dní po přečtení nemám nejmenší tušení, kdo byl kdo. Každá kapitola je vlastně vyprávěna z pohledu jiné osoby a já bych nejspíš vedle sebe doporučila nechávat poznámkový blok, abyste se neztratili hned na prvních stránkách. Dialogy se překrývají, někdy mluví s postavou, kterou už znáte, někdy mluví s někým, koho neznáte a nemáte nejmenší tušení, kdy ho poznáte. V tomto případě bych opravdu autorce doporučila vyškrtat jednotlivé pohledy a soustředit se pouze na ty nejdůležitější.

Ke konci jsem si všimla, že se mezi řádky začaly objevovat vsuvky, kterými se Paula Hawkins snažila dílo zachránit. Nicméně to, že najednou načnete milion dalších témat, která dál nerozvinete, knize pouze ublížilo. Někdy se řešily i příběhy, které s hlavním tématem neměly nic společného a čtenáři byly úplně k ničemu. Celkově mi přijde, že autorka chtěla do příběhu vložit vše, co ji zrovna napadlo, ale těch 400 stran to už bohužel nezvládlo pobrat.

Na posledních stránkách jsem čekala zvrat, který by mě natolik překvapil, abych knihu hned nešla všem svým kamarádům zkritizovat. Autorka ale jen potvrdila mé domněnky, které se objevily už hned po prvních kapitolách, tudíž jsem se slzou v oku přihlížela tomu, jak mi stránky pod rukama ubíhají a přitom se neobjevuje nic skvělého ani neočekávaného. Připadalo mi to trochu zbrklé a překombinované. To, že o hlavní hrdince řeknete informaci, která by snad mohla trochu šokovat, je hezké, ale naprosto nepodstatné.

Na druhou stranu je opravdu nutné zmínit, že se jedná o zajímavé téma. Řeka představuje spoustu tajemství, která jsou zahalena mlhou a čekají, až je někdo odkryje. Z mého pohledu se ale autorce dostatečně nepovedlo tohoto nápadu využít a napsala pouze průměrný až podprůměrný titul.