neděle 4. března 2018

RECENZE: Stařec a moře (Ernest Hemingway)


Je to už bezmála osmdesát pět dnů, co stařec naposledy ulovil nějakou rybu. Moc dobře věděl, že pokud to tak půjde dál, nebude mít co jíst a nastanou mu krušné časy. Prvních čtyřicet dnů s sebou bral malého chlapce, který mu nadšeně pomáhal natahovat vlasce a připravovat návnady. Jelikož mu to ale rodiče po pár týdnech zakázali, zůstal stařec na rybaření sám. Každý den k němu chlapec chodil a s lítostí v očích sledoval, jak muž vyráží s harpunou na moře bez společníka.

Jednoho dne se vydal dále než obvykle, aby prozkoumal vody, ve kterých měla údajně plavat celá hejna ryb. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se na něho usmálo štěstí, jelikož mu jedna z ryb zabrala. Problém ale nastal v okamžiku, kdy stařec zjistil, že je neúnavná a táhne ho každým dnem hlouběji a hlouběji do středu oceánu. S každou hodinou byl více unavený, tělo mu začalo vypovídat službu.

Ernest Hemingway byl americký spisovatel, který se narodil roku 1899 v Illinois. Jeho otec, který se živil jako doktor, v něm probudil lásku k přírodě, která ovlivnila spoustu děl, která napsal.  Autor byl ovlivněn také válkou a nebezpečím, která záměrně vyhledával. Své hrdiny obyčejně stavěl do situací, ve kterých prokazovali čest a odvahu. Po válce se živil jako novinář a reportér časopisu Star. Patřil mezi tzv. ztracenou generaci a v roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou. V roce 1961 pravděpodobně zemřel z důvodu sebevraždy.

Stařec a moře je titul, který se většině z nás nejspíše objevil na seznamu povinné četby k maturitě. Abych řekla pravdu, nejspíše bych si knihu sama nevybrala, téma rybaření přeci jen není nic, o čem bych si ráda před spaním čítávala. Autorův styl psaní je strohý, dialogy jsou napsané bez dalších komentářů. To, co se mi na knize líbilo nejvíce, byl určitě fakt, že je zbavena všeho nadbytečného. Hemingway se netrápí složitými popisy nebo digresemi, zkrátka popisuje příběh tak, jak je. Díky tomu je příběh se svými sto stranami pouze záležitostí jednoho odpoledne.

Nejvíce jsem si oblíbila malého chlapce, který pravidelně starce navštěvoval. Obdivoval ho a toužil se od něho naučit úplně vše, i když se nejednalo o nejlepšího rybáře v okolí. Líbilo se mi, jak ho opatroval a snažil se mu ve všem pomoci.

Marlín plaval hřbetem dolů, kus za hlavou mu z boku šikmo vzhůru trčel dřík harpuny a krev ze srdce barvila moře do ruda. V modravé, přes tisíc sáhů hluboké vodě se skvrna nejprve začervenala jako hejno rybek a pak se rozprostřela doširoka jako mrak. Stříbřitý marlín ležel na hladině a nehýbal se.

Je samozřejmé, že se veškerý děj odehrává pouze kolem rybaření. Mezi řádky někdy zazní i pár termínů, které nezasvěcenému čtenáři mohou připomínat pouze shluk písmenek, kterému nerozumí. Líbily se mi dialogy, které příběh hezky doplnily a ozvláštnily. Příběh byl díky nim čtivý a o to zajímavější.

Myslím si, že klasická literatura se ani doporučovat nemusí. Zkrátka pokud vás zajímá a nemusíte moc omáčku, kterou se pyšní většina soudobé literatury, určitě Starce a moře zkuste.   


1 komentář:

  1. ja bych to asi nedala, ta klasicka literatura je pro me opravdu orisek... uz jsem tak treba vzdala Obraz Doriana Graye nebo Pravidla postarny... :-D

    OdpovědětVymazat

Moc děkuju za každý komentář! Moc si jich vážím:)