Hned na začátku bych vás měla připravit na to, že se v recenzi vyskytuje spousta vychvalování, zamilovaných obratů a zpřeházených myšlenek, které se vždy dostaví po tom, co dočtu něco naprosto skvělého. Pokud jste nečetli mou recenzi na první díl, můžete tak napravit zde. Alespoň vás to trochu připraví na to, co budete nuceni přetrpět při mém popisování druhého dílu.
Knížku jsem
vzala do rukou zhruba dva roky po dočtení Dítěte číslo 44. Čtenáři určitě pochopí, jak těžké je číst pokračování vaší nejoblíbenější knihy,
jelikož jen málokdy se vyrovná prvnímu dílu. Pokud by se stalo, že se vyplní vaše předtuchy a titul bude opravdu hodně špatný, hned ve
vašich očích klesne i
vaše nejoblíbenější kniha, čehož se většina z nás snaží vyvarovat.
Příběh se odehrává v roce 1956 v Sovětském svaze. Stalin je po smrti a Lev žije se svou manželkou
Raisou a dvěma adoptovanými holčičkami Zojou
a Jelenou, které mu ještě neodpustily smrt jejich rodičů. Řešení těchto problémů přeruší hnědý balíček, který se bez dopisu ani adresy odesílatele objeví za dveřmi jejich bytu. Podobný balíček dorazí i do všech škol v Sovětském svaze s nařízením, aby s ním učitelky
ihned seznámily všechny žáky ve svých třídách. Jedná se o tajný projev Chruščova, ve kterém objasňuje širokou veřejnost se vším, čeho se
Stalinova vláda dopustila. Popisuje zabíjení, způsoby vyslýchání, tajemství a spoustu dalšího. K tomu všemu Lev musí čelit člověku, který se cítí ukřivděně z toho, že nespravedlivě trpěl, a snaží se mu nebo jeho blízkým jakkoli ublížit.
Zdá se, že svět po
Stalinovi je ještě mnohem horší než za jeho života.
Připadá mi, že v knihách Toma Roba Smithe jsou postavy doháněny až za kraj všeho, co by mohl normální člověk okusit.
Jsou nuceni dělat taková rozhodnutí, o kterých se některým z nás nezdá ani v těch nejhorších nočních můrách. Smith čtenářům surově přináší pravdy o
Stalinově vládě a nesnaží se nic skrývat za mráčky a cukrovou vatu. Zkrátka vše popisuje bez zbytečných digresí, což má na čtenáře obrovský dopad. Věřte mi, že useknuté prsty, odtržené maso nebo smrt pod několikatunovým tankem je naprostý čajíček oproti
tomu, co na vás mezi řádky čeká.
Pokud jste si Leva nezamilovali v prvním díle, v tomto už určitě ano. Obětuje naprosto všechno, aby
zachránil svou adoptivní dceru, prožije si nejhorší způsoby mučení, smrt svých nejbližších i odmítnutí vlastní ženy. Okolnosti ho dostanou až na pomyslnou hranici mezi životem a
smrtí, kde bude každé jeho vyřčené slovo důležité a nemožné vzít zpět.
Čeká na vás naprostá jízda plná akčních zvratů a neuvěřitelných příhod. Jedná se o detektivní příběh, ve kterém budete tápat a nikdo vám nebude připadat jako dostatečně dobrý adept na
pachatele. Autor vás strhne svým čtivým stylem a
vy si budete připadat jako v kinosále, ve kterém sledujete film na obrovském plátně před vámi.
Myslím, že většinu z vás zajímá, jak bych srovnala pokračování s prvním dílem. Snad vás potěším s informací, že se mi druhý díl líbil stejně, možná i trochu více než Dítě číslo 44.
Rozhodně bych se tedy Utajovaného projevu nebála a dala
mu šanci. Bylo to skvělé, boží, nepřekonatelné a neočekávané a už se nemůžu dočkat posledního dílu.
Netušila jsem, že kniha bude až tak dobrá! Sama bych si ji nevšimla, ale díky tvé recenzi mě zaujala :)
OdpovědětVymazatJůů, děkuju moc za komentář! Jsem ráda, že tě zaujala:)
Vymazat