RECENZE: Room

Na zahradě za domem, kde kolemjdoucí nemohou zahlédnout žádný pohyb ani slyšet zvuky, stojí místnost zabezpečená kódem. Vlastníkem je takzvaný „Old Nick“, který uvnitř schovává šestadvacetiletou ženu s jejím pětiletým synkem. Pár základních potřeb, televize a skříň, ve které spí, je vše, co má Jack se svojí maminkou k dispozici. Každé ráno se probudí, vysprchují se a poté se po zbytek dne koukají na televizi nebo hrají všelijaké hry. Když se začíná stmívat, začnou se bát příchodu starého Nicka, který vždy za doprovodu pípnutí, která znázorňují otevření zámku, vchází dovnitř.

Jackovi je pět, tudíž je dost velký na to, aby Ma mohla konečně zrealizovat svůj dlouho promyšlený plán útěku. Podaří se jim to, nebo jim starý Nick překazí plány a potrestá je?

Today I´m five. I was four last night going to sleep in Wardrobe, but when I wake up in Bed in the dark, I´m changed to five, abracadabra.

Kniha je rozdělena na pět částí: presents, unlying, dying, after a living. Každá část je v něčem jiná a všechny doprovází jiný dějový zvrat, který knize dodává na dramatičnosti. Co se týče angličtiny, nedoporučila bych knihu úplným začátečníkům. Jelikož je hlavním vypravěčem pětiletý chlapec, je nutné brát gramatiku s rezervou, protože se zde objevuje opravdu nepřeberné množství gramaticky špatně napsaných slov. Proto jestli čtete knihy jen za vzdělávacím účelem, této bych se raději vyhnula a nechala si ji až na chvíli, kdy budete schopni všechny chyby najít a uvědomit si, že tam jsou umístěné schválně. 

Hlavní hrdinkou je Ma, který byla unesena, když jí bylo devatenáct let. Starý Nick ji zavřel do místnosti, kde ji znásilnil, a tak na svět přišel malý Jack. Myslím, že už jen představa žití v jedné místnosti sedm let je přímo nepředstavitelná, tudíž není divu, že na tom dívka není úplně nejlépe. I tak ji rozhodně mohu popsat jako trpělivou, pečující a milující matku, která se snažila svému dítěti zajistit to nejlepší dětství, i když měla značně omezené možnosti. Trpělivě Jackovi vysvětlovala všechny maličkosti, které potřeboval vědět a hrála si s ním do pozdních večerních hodin. 

Jack byl zkrátka šťastné dítě. Svůj pobyt v Místnosti si neuvědomoval a jediné, co potřeboval, byla blízkost jeho maminky. Kreslené postavy v televizi pro něho představovaly reálné kamarády, nedělní odměna od starého Nicka největší radost na světě a jeho maminka celý svět. Jeho celý život byl poskládán do malé místnosti bez oken a nic jiného pro něho neexistovalo. Mezitím co si ostatní děti hrály na hřišti a chodily do školky, Jack lezl po nábytku a hrál si na horolezce nebo počítal kuličky v mléce, dokud nebyly všechny spočítané. Rozhodně mohu říci, že byl Jack zvídavé, netrpělivé, ale také statečné dítě.

Pomalu se dostávám k vlastním pocitům, které jsou poněkud zmatené. Pokud bych vynechala gramatické chyby, ze kterých jsem ke konci měla už husí kůži, tak vlastně nemám knize co vytknout. Věřím, že podobných knih je v knihkupectví nepřeberné množství, ale tahle má v sobě zkrátka něco, co vás přitáhne, ať už se vám to líbí nebo ne. Ma si mě získala svou klidnou povahou, Jack díky své dětské nevinnosti a otázkám. Bylo skvělé vidět svět z pohledu malého dítěte, které si prošlo takovým peklem. Samozřejmě, že bych v knize i pár chyb co se týče děje našla, ale kvůli spoilerům mohu říci jen to, že některé části nebyly podle mého úplně dotažené do konce.

Bylo to mrazivé a až strašidelně reálné. I když mně trvalo déle, než jsem se ke čtení dostala, musím říct, že když jsem se do ní začetla, nebylo cesty zpět. Asi to není kniha, která by vám vyloženě vehnala slzy do očí nebo vás rozesmála tak, že byste museli knihu odložit. Ale pokud chcete titul, ve kterém budete netrpělivě očekávat, co se stane dál a stránky se vám budou samy otáčet před očima, tak je Room to pravé pro vás. Já jsem si čtení naprosto užila a mohu ho vřele doporučit dál.  

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji megaknihy.cz. Na knihu se můžete podívat zde.