RECENZE: Polámané panenky

 Autor: James Carol | Vydavatelství: BB art | Počet stran: 312 | Rok vydání: 2015

Patricie Maynardová, Margaret Smithová, Sarah Flightová a Caroline Brantová. Všechny tyto ženy padly do rukou psychopata, který je několik měsíců věznil ve svém sklepě a mučil je nástroji. Jejich křik a prosby o propuštění ho v jistém smyslu vzrušovaly, tudíž si užíval pohled na jejich zohavená těla, a potom je jako polámané panenky vysadil v Londýně kolem silnice M1. Před propuštěním jim však ještě provedl lobotomii, což je chirurgický zákrok, při kterém je poškozen mozek, čelní laloky a brázda mezi hemisférami. Pacienti jsou na konci jen prázdnou schránkou bez duše – nevnímají svět, nemluví a nevědí o ničem, co se kolem nich děje.

Jefferson Winter přilétá do Anglie, aby pomohl metropolitní policii pomoci psychopata dopadnout. Jako bývalý zaměstnanec FBI se setkal už se spoustou věcí, ale rozhodně ne s únosy tmavovlasých žen a lobotomií. I když jsou jeho postupy vyšetřování v jistém ohledu zvláštní, geniální mysl mu nedovolí skončit, dokud toho člověka nedopadne a nezachrání před pár dny unesenou ženu, která je právě teď mučena a podrobována experimenty.

,,Číslo pět, přistup ke křeslu.“

,,Číslo pět, přistup ke křeslu, nebo poneseš následky.“

Autor této knihy je skotský autor James Carol, který se mimo psaní také živil hudbou, jezdectvím a novinařinou. Mezi jeho další knihy patří například Prey nebo Watch me, které ještě bohužel nebyly přeložené do češtiny. Nyní bydlí v Herfordshiru se svou manželkou a dvěma dětmi. Více si o autorovi můžete přečíst na jeho webu zde.

  Tato kniha byla nabitá akcí, místy nechutná, místy zajímavá a až děsivě reálná. Střídají se tu části z pohledu vyšetřovatele Wintera a poslední unesené ženy. Sama po dočtení nedokážu říci, které kapitoly mě bavily více, jelikož autor perfektně vystihl obě pohlaví a žádná místa nenechal hluchá a bez akce. To, co vás ke knize doslova připoutá, jsou konce, které jsou zakončené o překvapivé zvraty, které vás donutí pokračovat dál, i když se vám únavou zavírají oči a vy máte před sebou dlouhý den v práci. Ději dodává spád také délka kapitol, která se s narůstajícím počtem stran zkracuje. 

Líbilo se mi, že v knize nebyl žádný milostný trojúhelník, ani další romantické zápletky. Autor si udržoval dostateční odstup a zachoval knize nádech tajemna, který u některých thrillerů tak postrádám. 

Pokud vyloženě nejste fanoušci thrillerů, nemusíte se bát, protože je příběh místy trochu odlehčen vtípky a rozhovory dvou hlavních detektivů. Seržantku Templetonovou si oblíbí všechny ženy, jelikož nepostrádá smysl pro humor, má doma kočku, mluví otevřeně a zachovává si chladnou hlavu za všech okolností. (Jo a taky miluje jídlo.) Jefferson Winter je člověk, který mě nikdy nepřestal překvapovat. Jeho geniální myšlení sice mělo své chyby, ale tak to přeci ve světě metropolitní policie chodí. Musíte přicházet s nápady, i když ze začátku vypadají nereálně a bláznivě.

Pokud vás lobotomie zaujala, doporučuju si o ní vygooglit nějaké informace. Věřte mi, že u počítače strávíte hodiny a nebude se vám chtít přestat. Celkově mě nápad, který James Carol měl, hodně zaujal a myslím si, že je skvělé, že někdo přišel s něčím neotřelým, novým a originálním. 

Za sebe mohu říci, že se jedná o jednu z nejlepších knih, které v knihkupectví pod cedulí Thriller/Horror dnes najdete. Maximálně jsem si její čtení užila a už se nemohu dočkat, až si přečtu další knihu z pera tohoto autora. Zásluhu má na tom také překladatel Roman Lipčík, který odvedl skvělou práci a přeložil titul bez jediné chybičky.

Co jiného vám mám doporučit, než si tuto knihu přidat na váš to-read list? Je to akcí nabitá kniha, která vás překvapí, možná vystraší a zaujme. Co jiného si přát?

                                                                        

  Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji megaknihy.cz. Na knihu se můžete podívat tady.