RECENZE: Všechno, úplně všechno

Autor: Nicola Yoonová | Vydavatelství: Jota | Počet stran: 296 | Rok vydání: 2015

Příběh je o dívce, která nikdy neviděla svět. Společnost jí celý život dělaly jen čtyři bílé stěny, knihy zabalené v igelitovém obalu a malý počítač. Madeline Whittierová trpí vzácnou nemocí zvanou SCID, což je choroba, při které jste alergičtí úplně na vše. Na lidi, na vzduch, na prach, na svět. Tatínek s bráchou jí umřeli, když jí bylo pár let, a tak dívka vyrůstala pouze ve společnosti své matky a zdravotní sestřičky Karly. Do školy nechodí, pouze navštěvuje lekce hodin online a učitel někdy zavítá i k nim domů. Návštěva je však krapet zdlouhavá, jelikož musí projít dezinfekcí a v pokoji se musí od Madeline držet co možno v největší vzdálenosti. Dívenka si však nemá na co stěžovat. Má matku, která ji miluje a udělala by pro ni všechno na světě. Po venku ani po ničem se ji nestýská, jelikož nikdy neměla tu možnost cokoliv jiného poznat.

Jednoho rána se k vedlejšímu domu přiřítí stěhovací auto a nadšení noví obyvatelé začnou nosit kartonové krabice do domu. Že by noví sousedi? A hele, je tam i docela pohledný kluk, který Madeline zahlédne v okně a lehce jí zamává.

Autorkou této knihy je americká spisovatelka Nicola Yoonová, která vyrostla na Jamajce a nyní žije v Los Angeles se svou dcerou a manželem. Ten jí pomáhal knihu ilustrovat a oba se zasloužili o to, že byla práva na překlad prodána do patnácti zemí. Více si o autorce můžete přečíst na jejím webu zde.

Na světě je tisíce titulů, které vypravují smutné příběhy, nešťastnou lásku a život hlavní hrdinky coby pacientky s nevyléčitelnou nemocí. Za sebe bych řekla, že už toho bylo více než dost a žádná další kniha mě zkrátka nedokáže překvapit ničím novým. Všechno, úplně všechno je titul, ve kterém nejde o nic jiného. Objevuje se tam spousta klišé a zápletek, které většina z nás už určitě zná z filmů či young adult knih. Tak proč je i přes tohle všechno tato kniha tak skvělá? Jak to, že si mě získala, pohltila a nadchla?

Už když knihu otevřete, tak na vás vykoukne spousta kresbiček, grafů a listů. Je to nádherné zpestření knihy, které vám vykouzlí úsměv na rtech. Po grafické stránce zkrátka Všechno, úplně všechno nemá jedinou chybu. Kapitoly jsou opravdu kratičké (některé z nich mají dokonce i jen pár řádků), takže se děj čte jedna báseň a stránky ubíhají jedna za druhou. 

Jak už jsem zmínila, od knihy jsem moc neočekávala. Ale páni, ten dějový zvrat mě tak dostal, že jsem se přistihla, jak bez slov koukám na písmenka a snažím se v nich najít logické vysvětlení. 

Hlavní hrdinkou je milá, přátelská Madeline, která přiroste k srdci snad každému milovníkovi knih. Její nejoblíbenější činností je totiž čtení, tudíž si vás získá už hned v první kapitole. Líbilo se mi na ní, že byla se svou nemocí smířená a brala ji jako součást svého života.  Jelikož je kniha opravdu kratičká, nebudete mít tu šanci se do této dívky opravdu zamilovat, ale věřte mi, že její síla, urputnost a cílevědomost zasáhnou vaše srdce, ani nebudete vědět jak.