RECENZE: Hitlerova dětská armáda

Autor: Lucks Günter, Stutte Harald | Nakladatelství: Ikar | Počet stran: 200 | Rok vydání: 2015

Bylo jim teprve šestnáct let. Z Hitlerových chlapců vycepovali v rychlokursech vojáky, aby je pak na jaře 1945 povolali do Waffen-SS a nasadili do dávno prohrané války. Tyto děti ale nebyly v žádném případě „bojeschopné“, natož aby se staly „mužstvem“. Režim zneužil jejich horlivosti, za niž chlapci zaplatili vysokou cenu. Kniha obsahuje příběhy svědků doby, pamětníků málo známé kapitoly druhé světové války. Autoři vylíčili osudy osmi z nich.

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

 

   ~*~*~

 

Myslím si, že každý z nás si alespoň trochu dokáže představit hrůzy druhé světové války. Mnozí z nás se o ní učili v lavicích, sepisovali nejdůležitější fakta a někteří si možná i přečetli nějaký ten článek z učebnice. Tak či tak je tu jedna kapitola, o které nás nikdo neučil. A pokud ano, byly tomu věnovány jen tři minuty z hodiny a pět řádků v sešitě. 

Hitlerova dětská armáda. Co se vám vybaví v hlavě jako první? Děti pochodující s puškou přes rameno nebo bezvládná těla ležící uprostřed bojiště? 

 

Autory této knihy jsou Harald Stutte – historik a žurnalista, který za své reportáže získal cenu Sdružení německých novinářů a Gűnter Lucks, kterému je věnován příběh s názvem Kainovo znamení na nadloktí. Euromedia Group vydala od těchto autorů také knihu ,,Byl jsem Hitlerův“ poslední rekrut. 

Tato kniha vypráví příběhy osmi mladých chlapců, kteří byli nuceni opustit své rodiny a vydat se bojovat za Německo v pouhých šestnácti letech. Museli se naučit používat zbraně, pohybovat se v těžkých uniformách a skrývat se před nepřáteli. Trénovali za každého počasí, nemoc ani zlomeniny je neomlouvaly. Po tréninku byli ihned rozděleni do Waffen-SS – někteří šli na frontu a ostatní do boje. 

I když je každý příběh jiný a hlavní hrdinové nežijí ani ve stejném městě, mají toho spolu mnoho společného. Všem byla vytetovaná krevní skupina na nadloktí, všichni byli přiřazeni do jednotky a následně stíháni Ruskem či posláni do pracovních táborů. 

Willi Witte, Günter Dullni, Peter Hatzsch, Karl-Heinz Gülland, Berthold Meier, Gűnter Lucks, Gottfried Heinrich a Heint Schütze. Všichni to byli pouze chlapci hrající kuličky se svými kamarády, školáci, kteří se učili ve škole poslušnosti a kázni. No a pak, jednoho dne, se z nich stali vojáci.

Ano, brala jsem na vědomí fakt, že dětská armáda existovala, ale tato kniha ho najednou proměnila ve skutečnost. Autoři se příliš nezaměřují na samotný průběh války, spíše na její konec a následné stíhání zločinců. Mladí chlapci, kteří byli k vojně donuceni, byli totiž stíháni úplně stejně jako nacisté vraždící Židi v koncentračních táborech. Nikdo nebral ohled na věk, ani na vzhled. Pokud měl člověk vytetovanou krevní skupinu, patřil do Waffen-SS. Svobodní byli jen vítězové a oběti nacistů. 

Nepřipadá mi příliš vhodné vybírat nejlepší příběh, jelikož mě za srdce vzal každý z nich. Ať už to byla cesta Dullniho tisíce kilometrů do rodného města či Lucksův útěk a zotavování se ze ztracené lásky. Kniha je navíc doplněna o fotky, což dodává příběhům na realističnosti. 

Kniha je nabitá emocemi – beznadějí, strachem a nespravedlností. Rozhodně by měla být čtená všemi zástupci věkových kategorií, jelikož je důležité vědět, jak zlá a nespravedlivá válka byla. Jelikož se jedná o kluky mé věkové kategorie, vzala mě kniha za srdce nejspíš o trochu více než staršího čtenáře. Prosím, přečtěte si tuhle knihu. Možná budete plakat, možná vám reálné příběhy změní celkový pohled na válku. Tak či tak vás kniha vezme za srdce a vy na ni budete hodně dlouho vzpomínat.