RECENZE: Ostrov lhářů

V originále: We were liars | Autor: E. Lockhart | Vydalo: Host | Počet stran: 264

 Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel — Lhářů —, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. Pravá láska. Pravda.

 

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

Ani ve Scrabble nanajdete slovo, které by vystihovalo, jak jsem se po dočtení cítila.

Když HOST minulý rok oznámil, že se chystá vydat překlad knihy "We were liars," byla jsem nadšená a odhodlaná v den vydání pádit do Neoluxoru a knihu si ihned koupit. Už dlouho jsem kolem anglického originál chodila a slintala nad jeho obálkou, ale ovládla jsem se a trpělivě vyčkávala na českou verzi, která se k nám nakonec přeci jen dostala.

 Příběh je vyprávěn z pohledu zmatené, emocionální, a sklíčené osmnáctileté dívky. Bylo to poetické a hluboké. Někdy se chovala jako jemný vánek, někdy jako obrovská bouře doprovázená zvuky hromu.
Cadence vypráví příběh své rodiny, která každý rok tráví své léto na soukromém ostrově Beechwood, který vlastní její dědeček. Roku patnáct se však na ostrově stala jedna velká tragédie, která otřásla celou rodinou a jejich vztahy nechala nadobro poznamenané. 

 Řekla mi, ať se chovám normálně. Protože jsem normální. Řekla mi, ať se posadím a dýchám. 

Ze začátku se vám kniha bude zdát trochu zmatená a nepřehledná. Postupně budete dávat dohromady jednotlivá fakta, která stejně nikam nepovedou, protože autorka si s vámi bude neuvěřitelně hrát, podstrkovat vám nepravdivé informace a vyvracet vše, o čem jste si mysleli, že je pravdou.
  
Lockhart ve svém stylu psaní používá velmi zvláštní uspořádání vět, podivné popisy a skryté kouzlo, které vám bude připadat krásné a jedinečné. Zpochybňuje hlavní postavu, její vysvětlení incidentu a celou její část příběhu. Jako vypravěčka není příliš spolehlivá a má ve zvyku přestat uprostřed věty a začít zase úplně někde jinde. Nevím, jestli byl její záměr odvrátit čtenáře od pravdy nebo abychom začali zpochybňovat její zdravý rozum. Možná obojí. Tak či onak, u mě to zafungovalo a já si tu knihu zamilovala.

 Ostrov lhářů přede mnou četla už moje maminka, která se zabývá psychologií a tak jsem byla zvědavá, jestli se jí tato netradiční kniha bude líbit. K mému překvapení z ní byla nadšená a souhlasila s prvky, které autorka do svého příběhu zakomponovala. E. Lockhart musela mít děj předem perfekně promyšlený, protože v něm nebyla jedna jediná chybička. Všechno časem splynulo dohromady a utvořil se tak nezapomenutelný příběh plný skrytých tajemství.

 Co kdybychom přestali být Krásná rodina Sinclairových a byli prostě jen rodina? Co kdybychom mohli přestat být lidi různých barev, různých prostředí, a mohli být jen v lásce?

V závěru mě autorka držela jak v pasti. Držela mě v bodě, kdy jsem myslela jen na to velké tajemství, které nás provázelo už od samého začátku.
Představte si mlhu, protože to je přesně to, co tuto knihu vystihuje. Začíná neurčitě, nechápete ani nejjednodušší slovní spojení a autorce nevěříte ani nos mezi očima. Potom se však s ubývající mlhou ztrácí ta šedivá opona, kterou autorka přes svůj příběh natáhla a začínají se jednotlivé úseky spojovat a tajemství odhalovat.

Je to neuvěřitelné, srdcervoucí čtení, které si zahrává s vaší myšlí až do samého konce. Autorka má příběh plný pečlivě skrytých metafor, díky kterým budete stále ve střehu a nebudete moci knihu odložit. 

Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!