RECENZE: Dlouhý Pochod

 

 "Vrcholem televizní zábavy bude taková soutěž, při níž prohrávající přijde o život."

 V originále: The Long Wolk | Autor: Stephen King | Vydalo: Beta- Dobrovský | Počet stran: 280

Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

Každý rok se sto chlapců účastní děsivé pouti s názvem "Dlouhý pochod." Vítěz obdrží cenu dle přání a tunu hotovosti. Ray Garraty je jedním ze soutěžících. Podaří se mu vyhrát cenu, nebo bude jedním z devadesáti devíti mrtvých chlapců na silnici?

Pochod je depresivní, nespravedlivý a hlavně brutální. Na druhou stranu je to však nádherný příběh, díky kterému budete vděční za to, že jste naživu. Moje nohy bolely víc s každou kapitolou a to nechci říci, že by kniha byla špatná a já pomalu ztrácela pozornost. King mě jednoduše tak vtáhl do děje, že jsem cítila každou jejich bolest a připadalo mi, že tam kráčím s nimi, cítím jejich únavu a také jejich strach.

Pokud vám tato kniha nepřinese fyzickou bolest, tak pak už nevím, co ano.

"Je to hajzl, jasně. Ale třeba člověk musí bejt hajzl, aby vyhrál."

Stephena Kinga jsem kvůli jeho celosvětovým úspěchům dlouho odsuzovala a odmítala byť jen jednu jedinou knihu přečíst. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který by se vyloženě bál rád a tak jsem zkrátka jeho knihy na pultech přehlížela a nikterak se o jeho díla nezajímala. Když jsem však v knihovně spatřila Dlouhý pochod, měla jsem ve vteřině jasno, že si knihu odnáším domů. 

Po pár stránkách jsem si autorům styl naprosto zamilovala. Kniha byla neskutečně čtivá a příběh natolik zajímavý, že jsem knihu nemohla odložit. Jen málokterý autor by zvládl celý příběh napsat takto poutavě. Místo děje je pořád stejné a popsat události tak, aby byl čtenář z příběhu nadšený a bavil ho? To je umění. 

Jeden z hlavních problémů této knihy by mohl být fakt, že se ti chlapci pro tento pochod dobrovolně přihlásili. Proč by někdo se zdravým rozumem takovou věc udělal? V dnešní době to může znít bláznivě, ale musíme si uvědomit, že King tuto knihu napsal v letech 1966-1967, uprostřed války ve Vietnamu, kdy všichni chlapci brali místo v armádě jako privilegium.

 

Silnice jsou lemovány lidmi, kteří se přišli na pochod podívat nebo fandit svým favoritům. Tato událost je samozřejmě vysílána státní televizí, tudíž chodci nikdy nemají soukromí a mluvit mohou jen tiše a jen o určitých věcech. Pokud chtějí jít na záchod? Musí počítat s tím, že je bude sledovat celý svět a svou potřebu budou muset udělat za chůze. Zpomalení pod čtyři kilometry za hodinu znamená napomenutí - ty potom smrt. 

 "Je mi fuk, jestli vyhrajete, nebo prohrajete, hlavně když vyhrajete." - Vince Lombardi 

Kniha mě bavila, o tom není pochyb, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mne v jistém ohledu nezklamala. Pravidla jsem zkrátka čekala tvrdší a příběh více hororový. Já sama bych asi pár věcí pozměnila (např. aby účastníci museli chodit za sebou a ne v rozestupech, jaké chtějí.) Také bych nejspíš netvrdila, že ujít 150 mil je brnkačka, protože nevím jak vy, ale já ujdu dvacet a mám dost.

To však neznamená, že je tato kniha špatná. King měl jednoduchý nápad a vytvořil z něho něco obrovského, co mohu s klidem nazývat mistrovským dílem. Pokud hledáte něco odpočinkového a místy i strašidelného, tuto knihu mohu vřele doporučit.

 

Tak co, četli jste/chystáte se?:)