Recenze: Papírová města

Papírová města

 Autor: John Green

Originální název: Paper Towns

Rok vydání: 2008 (USA)

Počet stran: 288

Vydal: Knižní klub

Žánr: Young Adult


Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád nespoutanou Margo. Ta mu pak jednoho dne nečekaně zaklepe na okno a vtáhne ho do podivuhodného dobrodružství. Když dívka další dny ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi, který nenechá čtenáře chladným.


K téhle knize jsem už od začátku přistupovala s ne moc velkým očekáváním. Knížky Johna Greena nikdy nebyly mým šálkem kávy a tak jsem se docela dost divila, když jsem si doma vyplnila rezervaci do knihovny a za pár dní ležela kniha přede mnou a čekala na první přečtení. Abych se přiznala, tak jsem v ní žádné velké naděje nevkládala. Hledání Aljašky mě přesvědčilo v tom, že jsem tomuhle "osobitému psaní" Johna Greena bohužel nepodlehla a tak jsem zkrátka ke knize přistupovala s odstupem a s ne moc velkým nadšením.

Začneme jednoduše obálkou, která se mi vážně líbí. I po přečtení trochu tápu v tom, proč autor knihu pojmenoval zrovna "Papírová města", ale to už je z části vedlejší věc. Líbí se mi, že všechny překlady v Česku ladí do stejných barev a formátů, ale jak už jsem zmiňovala dříve, mám radši paper backs a menší formáty. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem asi hodně vybíravá.

Příběhem nás - jako v každé druhé knize Johna Greena -  provází skupinka středoškoláků. Hlavním hrdinou je Quentin Jacobsen, který hraje roli oblíbeného a vzorného syna dvou psychologů. Do děje nás však vtáhnou hlavně jeho kamarádi - Ben a Radar (Opravdu začínám přemýšlet, kde na ty jména Green chodí, protože Váleček, Plukovník a Radar.. to je opravdu zajímavý výběr..), kteří jsou pro každou zábavu a dobrodružství. Všichni tři proplouvají střední školou s přijatelným prospěchem a spoustou vedlejších dobrodružství.

Jednoho dne zaklepe hlavnímu hrdinovi Margo na okno a vytáhne ho na zábavnou výpravu s účelem pomstít se všem,kteří jí nějak ukřivdili,či ublížili. Za tu jednu noc si k sobě oba hrdinové najdou zvláštní pouto, které se však přetrhá když Margo náhle zmizí, nikdo neví kam, nikdo neví proč. Dočkáme se tu i beznaděje a myšlenek s nejhoršími scénáři, které se mohly přihodit.

Q tak společně s přáteli pátrá po Margo pomocí "vodítek" které po sobě zanechala. Při tom také končí poslední ročník střední školy a připravují se na závěrečné zkoušky. Quentin byl obyčejný středoškolák s jistou budoucností, avšak co se objevila Margo, budoucnost odkládá a celý jeho život začíná směřovat pouze k ní.

Abych řekla pravdu, kniha se moc dobře četla. Místy byla i vtipná, někdy i poučná. Co se mně však vůbec nelíbilo, byla až moc velká spojitost s autorovým dřívějším dílem "Hledání Aljašky". Margo mi bohužel připomínala Aljašku snad každou scénou a při čtení jsem si místy neodpustila ani poznámku "Aljaška z jiného úhlu". Bohužel musím říct, že nejsem fanoušek Johna Greena. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu. Všechny jeho romány mi připadají naprosto stejné - Kluk se zamiluje do dívky, která převrátí celý jeho život vzhůru nohama - něco se s dívkou stane a kluk se na to snaží přijít.

Příběh jako takový byl dobře promyšlený, avšak chyběla tomu ta originalita. Kdyby autor nevydal Aljašku, asi bych tu vykládala něco jiného, ale takhle mám bohužel až moc velké srovnání. 

Na druhou stranu se mi však líbilo vyřešení posledních kapitol - nebo-li cestě za Margo. Fakt se mi ten nápad líbil a celá cesta byla popsaná opravdu reálně a místy jsem se i smála výrokům hlavních postav. 

Konec se potom odehrával v klidnějším tempu, kdy Q nachází Margo a po pár hodinách opět opouští. Abych řekla pravdu, tak jsem konec moc dobře nepochopila a připadal mi až moc nereálný, uspěchaný. 

Neříkám, že je kniha špatná, protože se čte opravdu moc dobře a místy jsem hlavním hrdinům potajmu fandila, aby všechno zvládli. Green mě dokázal vtáhnout do děje a proplouvat příběhem spolu s hlavními postavami. Jako hlavní negativum tu uvádím tedy až moc velkou podobnost s Aljaškou. 

Kdo mě sleduje na mém Goodreads, mohl si už povšimnout, že jsem knize dala čtyři hvězdičky. Je to jen proto, protože mi Papírová města připadaly z celé triologie Johna Greena zatím úplně nejlepší a Margo jsem si v průběru opravdu dost oblíbila. 

Shrnutí: Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. I přes všechnu tu podobnost  měla své kouzlo, které vás zaručeně vtáhne do děje.  Knize dávám 85%