Recenze: V šedých tónech

V šedých tónech

 Autor: Ruta Sepetysová

Originální název: Between Shades of Gray

Rok vydání: Září 2013

Počet stran: 288

Vazba: Vázaná

Žánr: Literatura faktu › Military, Beletrie pro dospělé › Světová současná

 Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění.

Tohle Dílo (Ano, napsala jsem dílo a k tomu ještě s velkým "D")  jsem dočetla asi tak před deseti minutami a teď mi jen tak leží v klíně a já v něm listuju a připomínám si jednotlivé úseky příběhu. Připomínám si nevinný začátek, kdy Litva prožívá jeden normální den za druhým, malého Jonase s Linou, jak si spolu hrají před domem a matka jim nadšeně mává z okna nebo jak tatínek listuje novinami a uznaně přikyvuje nad uměleckým nadáním své malé dcerky.

Připomínám si také tu bezmoc, která ovládla Litvou už po pár stránkách příběhu a zaskočené výrazy v

obličejích lidí, kteří právě dovečeřeli a teď se sklánějí nad kávou a novinami nebo probírají všední věci se svými manželi či manželkami.

Připomínám si tu prázdnotu, která mě svírala při pomyšlení na pracovní tábor a schnilé šlupky od brambor v drobných ručkách vyhublé dívky, která si je pokládá na jazyk a po chvíli je se zavřenými oči polyká. 

---

Tahle knížka je neskutečná. Pojednává o pravdivých příbězích lidí, kteří přežili patnáct let hladomoru na Sibiři a vypráví o jejich bezmoci a naději, která je provázela polární nocí a každým dnem, který museli přežívat bez tepla, jídla nebo jen půlmetrového prostoru na spaní. 

Příběh Liny mě zasáhl. Byl napsán neskutečně čtivě a zajímavě, tudíž kniha pořád ležela otevřená. Nemohli jste jí jen tak zavřít, protože pořád na vám období druhé světové války dýchalo za zády a vy se od něho nemohli odtrhnout. 

Dívka si prošla peklem. Pomalu přicházela o všechny příbuzné a i tak zůstala silná pro svého malého brášku a starala se o všechny ostatní, dávala jim své příděly chleba a potajmu kradla kusy dřeva od NKVD, kteří si za jejími zády zatápěli v krbech, luštili křížovky a opíjeli se kvalitní wiskey. Ta dívka byla neskutečně silná. 

Co se týče obálky a překladu, nemám žádnou připomínku, protože obálka byla vystižena naprosto perfektně a na žádné překlepy jsem díkybohu nenarazila. V některých kapitolách nalezneme i různé Lininy vzpomínky, které jsou od zbytku příběhu odlišeny kurzivou. Ze začátku se kniha čte velmi rychle, ale čím více se člověk blíží závěru, tím těžší je pokračovat ve čtení. Cestu příběhem jsem si mohla pomocí map i lépe představit, za což tedy rozhodně palec nahoru ;)

Konec mi vyrazil dech, protože až tam si uvědomíte, jak dojemný a nepřekonatelný tento příběh je. Uvědomíte si, jak zatraceně těžké celé to období bylo a jací hrdinové to všichni byli. A nemluvím tu o těch, kteří přežili nebo o těch, kteří spáchali sebevraždu. Mluvím tu o všech. 

Tento příběh je zkrátka nepředstavitelně nepředstavitelný, asi tak bych to popsala. Díky krátkým kapitolám to mělo i rychlý spád, také to knize dodávalo na naléhavosti a důležitosti dané situace. 

Asi jste pochopili, že já si opravdu nemám na co stěžovat. Rutě patří má poklona a věřím, že si tenhle příběh ponesu s sebou do života a nikdy na něj nezapomenu. 

Knížce tedy dávám zasloužených 100%. A autorce ještě jednou děkuju za to, že se s námi o tento dojemný příběh podělila a my si tak lépe můžeme uvědomit, jaké nehorázné štěstí máme, že o tom jen čteme a neprožíváme to s Linou a všemi ostatními.